Dejvova dílnička
moje relaxační tvoření
Dejvova dílnička
Mám několik vášní a ty mám spojené v jedné dílničce a svoje vášně vzájemně propojuji. Chtěl bych se svým koníčkům věnovat více, ale tlačí mě čas, vždyť je takových krásných věcí co člověk může dělat... Moje dílnička je fyzická, ale i virtuální je to prostor v kterém rád tvořím. A je jedno jestli maluji v počítači ornamenty, které fakt vyříznu do dřeva, nebo protahuju dřevo, lakuju poličku, maluji obraz a nebo si jen představuji jak zachytit světlo, když zapadá slunce. Vše je to prosto mé Dejvovy dílničky...
Vždy se mi líbila vůně dřeva a chtěl jsem se naučit opracovávat dřevo. Nikdy nebyla moc velká příležitost a ani prostory, ale po čase a po několika letech příležitost přišla a já si založil dílničku. Když narazíte na truhláře a chytíte příležitost za pačesy, hned to jde a já si v době koronaviru založil živnost a začal opracovávat dřevo. Založili jsme projekt VIAFIA, zařídili dílnu včetně gravírovacího stroje a začali tvořit. A jako vše, i dílna má svůj vývoj. Jelikož mám blízko k přírodě směřují i naše aktivity tímto směrem a chceme se zaměřit na výrobu funkčních hmyzích hotelů, ptačích budek a krmítek a podobných prvků do přírody.
Velmi rád maluji a kreslím. Je to pro mě relax a svým způsobem druh sebepoznání. Nemyslím si o sobě, že bych měl talent, ale to mě neodrazuje, aby se malování věnoval. Malování mě přivedlo k tomu, že jsme s Danou Stříbrskou založil sdružení Malované dřevo a pořádáme relaxační podvečery, malování pro děti v Klubíku Vážka Louny, ale například i charitativní sbírky, kdy výnosy posíláme na potřebné věci.
Na projekt Malované dřevo jsem vytvořil samostatnou stránku. MALOVANÉ DŘEVO
Malované dřevo pořádáme už delší dobu a je úžasné, že se potkávají tak různorodí lidé, různorodých profesí a různorodého věku. Přesto přes veškerou různorodost je atmosféra setkání vždy naprosto skvělá, vzájemně sdílíme co se nám povedlo a kocháme se našimi obrazy a obrázky.
Velmi často se setkávám s lidmi, kteří by chtěli malovat, ale říkají, že neumí a bojí se do toho pustit. No, ale když to nezkusí tak se to nikdy nenaučí a když to u nás vyzkouší tak už chodí pořád...
Do mé dílničky patří i fotografie. Je pravdou, že fotografií jako takovou jsme se aktivně věnoval před mnoha lety a s nástupem chytrých telefonů jsem tento koníček opustil. Dříve bylo fotografovaní více vzácnější a intimnější, hlavně když se fotilo na kinofilm. Dnes vzniká neskutečně mnoho fotografií a jen někdy přemýšlím, jste-li si ty fotografie někdo prohlíží, jestli si je někdo vytiskne a pověsí na zeď?
Přesto má fotografie svoje úžasné kouzlo, hlavně když nad ní přemýšlíte, kdy má kompozici a hloubku a hlavně kdy se k ní vracíte.